"Ještě máme 15 minut!"

Táákže včera sem byla na prvním tréninku po prázdninách. No já si ho představovala takovej lehčí. No ale jak já si to představovala, to nikoho nezajímalo, protože to byl....slušně řečeno velmi namáhavý trénink. No tak jediné zlehčení bylo že jsme končili o hodinu dřív, ale to mi bylo celkem jedno, páč sme dvě hodiny posilovali! Když říkám posilovali, tak tím myslím pořádnou makačku. Na závěr jsme si dali provazy o lavičku, což je v mém případě skoro neproveditelné, při faktu že už ho neudělám skoro ani na zemi. Ale když v tom provaze, s nohou na lavičce držíte už dvě minuty (což je u této činnosti celá věčnost),tak už vám je jedno jak sedíte a nechtěně ten provaz prostě prosednedne. A když ne tak vás na tu zem zkrátka dotlačí trenérka (auu). A co s tímhle má společnýho patnáct minut?..No když už sem byla vážně tak zmožená, že mi dělalo problém jít tak nám právě tuhle větu oznámila trenérka a tak jsme si dali ještě takové to držení ve sporu či jiné a v mém případě tragické činnosti. Po té jsme šli skákat skoky(atletiku nedělám, kdyby to tak někomu podle těchto pojmů připadalo) se zátěžemi (to je když máte na každý noze nandaný ještě kilo navíc). Že už jsme pak skončili sem si ani nevšimla, protože sem stála v rohu prostnejch, čuměla sem do blba a klepaly se mi nohy. No ale nakonec sem se dovlekla do šatny a i přes mojí klepavku sem došla k autu , které mě dovezlo až domů!Doma sem snědla celé to balení ledové čokolády, nutelu, 2 rohlíky, slaný tyčinky a dovršila sem to párkem v rohlíku (máme doma takovej ten stroj na párky v rohlíku xD). Po týhle večeři sem měla tu sílu dojít do koupelny a pak do postele.
Když sem dneska vstávala (už bez klepání nohou) tak sem cejtila všechny svaly v mém těle, které se nemilosrdně napínali. Ale na tyhle reakce mýho těla už sem si přece jenom zvykla a tak sem se dneska dovlekla, celá natažená do knihovny. Tam sem si zamluvila knížku Těžší než nebe, což by měl bejt životopis Kurta, takže už se těším až se pro ní stavím.No a dneska už se nic mimořádného nestalo, jenom to že díky své šikovnosti sem vylila kolu do klávesnice. Ta naštěstí pořád funguje jak má!
Mimochodem, stále chodím jako něakej robot, protože moje svaly jsou na pokraji prasknutí.
*Peace*